#ZeptejteSeStani – DÍL 2.
„Bojím se udělat první krok. Co když to nevyjde? Opustím práci, nebudu mít stálou výplatu, co potom? Tolik mě láká podnikání, ale děsí mě, že bych do toho měla skočit po hlavě… Co když neuspěju?“
Zatímco sluníčkově naladění lidé by vám řekli, že takto nemůžete přemýšlet a blokujete si tím úspěch už dopředu, já vám řeknu něco jiného, byť jsem taky fanda pozitivního myšlení. 🙂
Proč byste měli hned opouštět zaměstnání? Své podnikání můžete rozjet ve svém volném čase. Po večerech ladit své webové stránky nebo komunikovat s klienty a postupně budovat základnu svého byznysu tak dlouho, dokud si nebudete moci říct: Jsem připravena dělat jen toto, odcházím ze zaměstnání.
Možná to bude trvat pár měsíců, kdy budete po večerech dělat první kroky ve svém podnikání, možná to bude trvat i rok nebo dva. Výhodou ovšem je, že nic neriskujete. Když to nevyjde? No a co! Zkusili jste to, naučili jste se spoustu nových věcí, možná i vydělali nějaké peníze.
A když to vyjde?
Pak se za pár let ohlédnete a poděkujete svému starému já, že se vydalo na cestu.
Psal se rok 2005 a já jsem druhým rokem studovala na Ostravské univerzitě. Místo učení se na zkoušky jsem střídavě zuřila, brečela a intenzivně přemýšlela, jak z toho utéct.
Díky všeobecnému vzdělání gymnázia jsem ve svých dvaceti letech věděla s jistotou jednu věc: Neumím NIC, čím bych se mohla živit. Nechat se zaměstnat nepřicházelo v úvahu. Nenarodila jsem se proto, abych se stala novodobým otrokem.
Oba moji rodiče podnikali a především můj táta Jirka Mazur si dal záležet na tom, aby mi úskalí života na levé straně Kyiosakiho cash-flow kvadrantu čili života zaměstnance pořádně vysvětlil.
Můj táta mi často říkal především jednu věc: Peníze se nevydělávají prací, ale hlavou.
Chodila jsem do školy, ve volném čase dělala brigádu ve firmě mého táty a po večerech nebo po práci jsem vymýšlela první kroky pro projekt „Luxusní koupelny“, který jsme s mým tehdejším mužem rozjížděli.
První zakázka a první klient přišel v říjnu 2005. Až do května 2006 jsem pracovala pro mého tátu, studovala v denním studiu na Ostravské univerzitě, a navíc byla těhotná. 🙂 Za pár měsíců se toho dá zvládnout opravdu hodně.
Co je důležité: Na plno jsem si dovolila spolehnout se na své podnikání až po osmi měsících od prvních krůčků.
Můj první eBook Jak napsat eBook za 14 dní jsem začala prodávat na konci února 2013. V té době jsem pracovala v týmu Davida Kirše a 80 % svého času jsem věnovala Davidovým kampaním a projektům.
Svůj blog a fanpage Podnikání z pláže jsem dělala spíše po večerech nebo v mezidobí mezi kampaněmi, pokud jsem zrovna necestovala. Průměrně jsem tedy věnovala svému podnikání jen pár hodin týdně.
Přesto mi už v prvním roce prodeje vydělal jen tento eBook 395 tisíc korun. Mezitím jsem napsala další eBook a postupně své podnikání rozšiřovala…
Věděla jsem, že je čas postavit se na vlastní nohy, postavit se za svou značku Podnikání z pláže a přestat se schovávat za jiné. Cítila jsem, že je čas vytvořit vlastní online kurz, napsat knihu, začít sdílet své know-how se světem, rozjet to naplno.
Bála jsem se? ANO, A MOC!
Příjmy, které jsem měla u Davida coby marketingová manažerka velkých online kampaní, byly opravdu pěkné. Navíc jsem ve Firmě 2.0 měla za ty dva roky spolupráce spoustu úžasných přátel, které jsem měla ráda, a bolelo mě u srdce, když jsem pomyslela na to, že bych měla odejít.
Trvalo mi několik měsíců, než jsem udělala definitivní rozhodnutí a pustila se do svého projektu Podnikání z pláže naplno. Když jsem pak v listopadu 2014 vydala svou knihu Podnikání z pláže a v první vlně si ji objednalo přes 5 000 lidí, říkala jsem si, že „to asi dopadne dobře“. 🙂
Ale pořád jsem měla obavy.
V lednu jsem poprvé otevřela brány kurzu Podnikání z pláže a zúročila všechno své online marketingové know-how z posledních let. První kolo kurzu odstartovalo v březnu 2015 s více než 700 studenty na palubě. Poděkovala jsem svému já před rokem, že se odhodlalo risknout to. 🙂
Cesta k mému plážovému podnikání od prvních krůčků až k naprostému spolehnutí se na vlastní příjmy trvala více než rok a půl.
Opravdu tedy není třeba hned pálit mosty, opouštět svou stávající práci nebo byznys a jít po hlavě do podnikání z pláže. Vše se dá postupně budovat a makat na tom tak dlouho, dokud nebudete s jistotou vědět, že se na své podnikání můžete 100% spolehnout.
Já to zkusila při práci cca před 3 roky. Zpočátku jen budování webu, blogu, získávání 1. nadšenců. Po roce budování jsem se odhodlala k prvnímu prodeji předplatného on-line programu, e-booků, pak přišla kniha, workshopy, totální vyčerpání, uspořádání osobního života atp:-) Teď 3. rokem se mi zdá, že se to pomalu začíná rozbíhat. (Musela jsem hodně přehodnotit, odpočinout si, někde ubrat, jinde přidat:-)
Stále při práci, ještě to vůbec není na nějaké osamostatnění. Navíc to mám tak promakané a propojené, že práce mě baví, tak se jednou asi bude těžko odcházet. Stálý příjem, pokud není dostatečná finanční rezerva alespoň na rok života dopředu, působí antistresově a líp se pak vše zvládá. Nejhorší je dělat něco ve stresu a tlačit na pilu.
Lidi to vycítí a moc nekupují.
Ďakujem Stáňa, veľmi povzbudivý článok! Presne toto som potrebovala počuť práve tu a teraz:-)
Mám k tomu iba jedno slovo : Ď A K U J E M