Sedím v mé oblíbené brněnské kavárně Tungsram, popíjím růžové víno a věnuju podvečerní hodinku odpovídání na emaily. U vedlejšího stolu sedí muž středního věku a evidentně na někoho čeká. Ten někdo, zřejmě kamarád, přichází po chvíli a aniž bych chtěla, vyslechnu rozhovor: „Ahoj, jak se máš?“ – „Ále, však to znáš, jsem v jednom kole,...
Máte chuť žít život, ze kterého si nemusíte brát dovolenou? Život, ve kterém se ohlédnete a vydechnete úžasem, že toto všechno jste zažili? Život, ve kterém máte svobodu žít svobodně, radostně a naplno? O tom všem je kniha Podnikání z pláže, která spatřila světlo světa oficiálně 17. listopadu 2014. Proč právě tento den?
Dlouhé roky jsem měla sen, který se přede mnou tyčil majestátně a důležitě a diktoval mi moje další kroky. Možná jste už o něm četli v předchozím článku, tím snem pro mě byl trek v Himalájích. Bůh ví proč jsem si z třítýdenní cesty udělala obra a něco, co jsem dlouhé roky tlačila před sebou....
Hory mě fascinovaly od malička. Zatímco moje spolužačky četly divčí romány, mým hrdinou byli už v 11 letech Reinhold Messner a Roald Amundsen. Strávila jsem hodiny nad knihami o osmitisícovkách, cestách k pólům, krutých osudech a horách, které k sobě pustí jen vyvolené. Knihy o vzrušení, adrenalinu, cílevědomosti, pokoře, vášni, smrti, úctě, výhrách, radosti, tvrdé...
Je středa odpoledne a já doprovázím svou osmiletou dceru do místní ZUŠ do tanečního souboru. Máme ještě dvacet minut čas a tak jdeme okouknout bufet, který je už od dob mého dětství ve vstupní hale školy a mám pocit, že za těch dvacet let se nic moc nezměnilo. I žluté sodovky ve třetinkové lahvi jsou...
Když jsem se v srpnu pustila do psaní mé knihy Podnikání z pláže, v průběhu psaní mi začali přicházet na mysl různí lidé v mém okolí, kteří už žijou ten život, o kterém kniha je – příběh o svobodě pracovat odkudkoli na světě, svobodě dělat to, co vás baví, pracovat s lidmi, které máte rádi,...
Ráda bych začala článek něčím jako „když jsem byla mladší a neměla žádné závazky, bylo snadné pustit kontrolu a jen tak nechat život plynout“. Paradoxem je, že to tak vůbec není a že vědomě pouštět kontrolu, ponořit se do proudu života a nechat věci kolem plynout se učím tím víc, čím jsem starší a čím...
Vždycky jsem si myslela, že svoje zkušenosti a poznatky sdílím proto, abych inspirovala a někam nasměrovala ostatní. O to zajímavější pocit teď zažívám, když jsem si po celodenním dnu v hodně blbém rozpoložení vzpomněla na jeden svůj článek, začetla se a moje já před půl rokem tak inspirovalo a pohladilo po duši moje aktuální já....
