O rok moudřejší aneb co mi přinesl rok 2015

Konec roku v kombinaci s mými narozeninami ve stejný čas je pro mě vždycky obdobím, kdy rekapituluju uplynulý rok a to, co se za těch 12 měsíců změnilo. Letos mám pocit, že úplně všechno. Že tyto řádky píšu jako někdo jiný, než kdo do roku 2015 vstupoval. A to v různých oblastech. Jako člověk, jako žena, jako podnikatelka.

Někdy už si říkám, že už těch posunů a změn je tolik, že by mi život mohl dát na chvíli pokoj a nechat mě pár měsíců odpočívat v tom, co je. Ale jako všechno v přírodě, člověk buď roste, nebo umírá. A tak rostu a společně se mnou i vše okolo mě.

V tomto článku rozhodně nepopíšu vše, co se v tomto roce stalo, ani všechny své nabyté zkušenosti a zážitky. To by bylo nejspíš na další knihu, věřím, že celkem inspirativní. 🙂 Ale zkusím vytáhnout pár věcí, které pro mě byly podstatné.

Lednová láska na první pohled a první milion

Hned na začátku ledna jsme se celá rodina vydali na Bali. Poprvé. Tušila jsem předem, že to bude láska na první pohled. A byla. Z původně plánovaných 4 týdnů jsme nakonec v roce 2015 strávili na Bali skoro 4 měsíce. O tom ještě dále, mimochodem tady je naše lednové video aneb jak mile jsme se měli:

Na Bali jsme odjížděli mimo jiné se záměrem natočit všechna videa pro kurz Podnikání z pláže a celý kurz před jeho startem připravit a pak po návratu spustit kampaň a otevřít přihlášky. V prvních dnech na Bali jsme ale dostali nápad, že otevřeme na pár dní vstup do kurzu „first minute“, protože po vydání knihy mi chodilo hodně dotazů na téma „Jak to mám udělat, abych taky začal podnikat z pláže?“.

Start kurzu byl naplánovaný na 1. března 2015, ale v rámci této akce jsem se rozhodla první modul, který už byl připravený, zpřístupnit „first minute“ studentům už o měsíc dříve. Ukázalo se to jako jedno z nejlepších rozhodnutí tohoto roku.

Netušila jsem, jestli a jaký bude o kurz zájem. Neměla jsem očekávání ani limity. Přesto když jsme se s časovým posunem sedmi hodin s mým mužem vzbudili v 7 ráno, kdy (v ČR o půlnoci) končil vstup do kurzu v rámci first minute, a ve FAPI na nás koukaly objednávky za 1 milion korun, byli jsme lehce v šoku.

First minute se ukázal být úžasným rozhodnutím

Nejen že do hlavní únorové kampaně už jsem šla naprosto uvolněná, bez jakékoli potřeby tlačit na pilu, seznamovala jsem se s prvními klienty kurzu v uzavřené facebookové skupině.

A děkovala jsem sama sobě, že kurz ještě nemám celý nachystaný (za což jsem se do té doby celkem vinila). Najednou jsem totiž objevila, kdo je na druhé straně, co mí klienti opravdu potřebují, na jaké jsou úrovni znalostí v oblasti technických věcí i marketingu a všechno jsem mohla začít připravovat na míru konkrétním lidem, jejich potřebám a úrovni znalostí.

Objevovala jsem jejich znalosti a schopnosti, otázky a potřeby a postupně mi docházelo, jak přesně má kurz Podnikání z pláže vypadat. Zároveň mi taky docházelo, že za plánované čtyři týdny nemáme šanci kurz natočit. A tak mi přišel nápad, že na Bali zůstaneme trochu déle. 🙂

Odvezla jsem domů děti, které se potřebovaly vrátit do školy a už se těšily po měsíci na tatínka, a vrátila jsem se zpět. Další čtyři týdny jsem tvořila a s Jirkou jsme natáčeli videa do kurzu.

Opět se mi potvrdilo, že říkat životu ANO se vyplatí. Nebát se, realizovat své šílené nápady. Řekla jsem ANO nápadu s first minute, i když kurz nebyl připravený. Řekla jsem ANO nápadu vrátit se na Bali na další měsíc a v klidu vše vytvořit. A ANO, mělo to všechno velký smysl. 

Mimochodem na téma „Říkejte životu ANO“ jsem na Bali natočila i tuto výzvu.

Dvouměsíční jízda v Podnikání z pláže

1. března online kurz Podnikání z pláže odstartoval a v něm přes 630 studentů. Byla to jízda. Pro mě i pro ně. Čtyřikrát týdně dostali nový úkol, další krok, který bylo potřeba udělat, a já jsem na základě reakcí spoustu kroků dělala opravdu na míru, většinou jen pár dnů předem.

Tímto děkuji všem svým akčním studentům, kteří každý den diskutovali, sdíleli své výtvory, skvělé výsledky i obavy a nejasnosti. Hodně jste mě naučili. 🙂

Každý den jsem strávila několik hodin v diskuzích v naší uzavřené plážové facebookové skupině, odpověďmi na dotazy a laděním jednotlivých kroků a postupů tak, aby vše bylo opravdu srozumitelné a dovedlo mé studenty do konce. Povedlo se.

Po osmi týdnech jsem zamáčkla slzu v oku nejen já, ale i mnozí účastníci. 🙂 Tahle jízda teď končí? Neskončila… Energie, která se kurzem Podnikání z pláže linula celé dva měsíce, prostě nešla vypnout, a tak i teď, mnoho měsíců po skončení se mí plážoví studenti podporují, sdílejí své úspěchy a neúspěchy, podporují i opozdilce, kteří se rozhoupali později (ke kurzu je totiž přístup navždy), a já s úžasem sleduji naši komunitu.

(Podnikání z pláže ŽIVĚ – květen 2015)

Komunitu lidí, které na začátku spojila jedna myšlenka, myšlenka podnikání z pláže, online podnikání, a vznikla nová přátelství, nové spolupráce a podpory, projekty, které pomáhají tisícům lidí v nejrůznějších oblastech života. Když jsme se s některými poprvé viděli na živo na Podnikání z pláže ŽIVĚ v květnu (odtud ta fotka výše), měli jsme pocit, že už se známe dlouho. 🙂

Najednou jsem to pochopila

Pochopila jsem, co je smyslem toho všeho, co dělám. Vydělat peníze byla sladká odměna, trochu jsem si myslela, že po zbytek roku už se budu jen tak flákat nejen na pláži. Ale najednou jsem zjistila, že to, co mě na tom celém opravdu naplňuje a baví, je podporovat lidi na cestách za jejich podnikáním, jejich sny a že z toho už nejde vystoupit. Toto je aktuálně smysl mého života.

Taky jsem postupně začínala chápat, že nám pod rukama za těch pár měsíců vyrostlo podnikání a že jsem se posunula někam dál.

Přineslo to s sebou hodně výzev, změn v myšlenkových konceptech o tom, jak podniká sám za sebe živnostník a jak majitel většího projektu, a myšlenky, urovnávání si priorit ve svém životě a dalšího směřování.

Taky jsem si uvědomila sílu ženských kvalit v takovém projektu. Vždycky jsem měla potřebu používat spíše ty mužské, neustále něco vytvářet, mířit vpřed a vzhůru, a v tomto projektu jsem spontánně začala používat kvality ženské. Semínka v zahradě je potřeba nejen zasadit, ale mateřsky pak o ně pečovat, aby rostly, kvetly, nesly plody. A to se mi daří a baví mě to, i když jsem to předtím nevěděla a život mě k tomu letos dovedl.

Když mí studenti z kurzu vypouštěli do světa své projekty, například skrze Plážovou výzvu, cítila jsem se jako hrdá matka, které děti vylétají z hnízda.

I proto na sebe nenechalo čekat znovuotevření kurzu na červen-červenec, tentokrát navíc s technickou podporou Katkou Sodomkovou, jednou ze studentek prvního kola mého kurzu, která ve všech těch „technikáliích“ objevila svou vášeň, a tak jsem s touto skvělou posilou měla uvolněné ruce… na to, abych si vydechla a nabrala síly.

Tři měsíce nicnedělání

V letním kurzu bylo jen 130 lidí a k tomu mi s Katčinou podporou stačilo otevřít počítač na hodinku denně a konečně si užít toho pravého plážového podnikání. Odjeli jsme na Bali a nedělali v podstatě NIC.

Jen jsme tak existovali, tady a teď, jezdili na skvělé snídaně, obědy, večeře (jídlo v Canggu je opravdu zážitek). Užívali si čas spolu i s přáteli, chodili na procházky po pláži, váleli se na zahradě a hráli hry, četli, odpočívali, spali.

Kurz v polovině července skončil a já jsem si užívala toho pravého plážového podnikání se vším všudy. I s každodenními objednávkami eBooku Jak napsat eBook a knihy Podnikání z pláže. I když ani jedno není v hlavní roli tohoto článku, je fajn zmínit, že i když jsem tomu letos nevěnovala moc pozornosti, tak mi prodej eBooků a knihy průběžně vynášel 43 tisíc měsíčně.

A zatímco jsme se plážově flákali, tak jsme s Jirkou otevřeli i téma, které už viselo několik měsíců ve vzduchu. Je ten pravý čas přivítat do naší rodiny dalšího člena. 🙂 A protože malý člen už evidentně na naše rozhodnutí čekal, odjížděli jsme na konci července z Bali s tajným pasažérem v mém břiše.

Plážová střední

V srpnu jsme museli vzhledem k tajnému pasažérovi přehodnotit plány na další cesty a místo na transsibiřskou magistrálu, která byla původně v plánu, jsme se vydali do Norska. Jak jsme tak přejížděli z místa na místo, užívali si přírody a času pro sebe, začala vyplouvat na povrch jedna otázka, kterou jsme dostali už před létem.

Bude pokračování kurzu Podnikání z pláže?

Naši nadšení plážoví studenti chtěli víc a my jsme samozřejmě věděli, že je spousta dalších informací, které můžeme oba dva předat a kam se dá v online podnikání posunout. „Už natáčíte Plážovou střední?“ přišla čas od času otázka na Facebooku. A nám bylo jasné, že je to zároveň logická návaznost, ale že pokud něco takového uděláme, bude to mít takový rozsah, že to nebude kurz na 2 měsíce.

Sepsali jsme si s Jirkou témata, která oba chceme v online marketingu předat dále a která v základním kurzu nebyla, a došlo nám, že takový kurz by musel trvat alespoň půl roku a rozhodně podle toho i stát mnohem více. Uff, chce se nám? Nebude lepší podzim jen tak v klidu proflákat? A jak velký bude zájem?

Došli jsme k závěru, že to bude hodně práce, že je nejisté, zda se nám naše vložená energie vrátí a zda do kurzu Plážová střední někdo vstoupí, ale také že i kdyby v kurzu mělo být deset lidí, jsou to lidé, kterým jejich online projekty pomůžeme posunout ještě dál, je to naše poslání, baví nás to, chceme to dělat a dává nám to větší smysl než teď několik měsíců nic nedělat. Tak to uděláme. 🙂

Do Plážové střední vstoupilo 100 plážových středoškoláků.

A tak zatímco jsme v létě nabrali spoustu sil, tak si teď celý podzim užíváme dál naši plážovou jízdu, tentokrát i s živými setkáními, protože k Plážové střední jsme jako bonus dali živé natáčecí dny, kde si naši členové pod naším vedením a s použitím naší natáčecí techniky natáčejí svá videa a máme tak prostor si i blíže popovídat, seznámit se a prohloubit naše vztahy.

A že jsou vztahy mezi námi opravdu milé. 🙂 Děkuji. Tento dáreček mi od mých plážových středoškoláků před nedávnem dorazil a mluví za vše.

Těžké chvíle a lekce roku 2015

Fajn, doteď to mohlo znít jako snový rok, kterým jsem si na vlně šťastného proudu projížděla. Pravda je, že takto to nebylo. Za všemi posuny byly výzvy, překonávání strachů, spoustu věcí jsem dělala letos v podnikání poprvé a často jsem se setkala se situacemi a strachy, o kterých jsem do té doby ani nevěděla, že je mám.

Každopádně překážky, problémy a výzvy tady nejsou proto, aby nás srazily na kolena, ale proto, aby nám ukázaly cestu dále, prostor, na kterém je potřeba zapracovat, věci, které je potřeba změnit, posunout se. A tak to bylo i u mě.

Když se vám splní vaše sny, očekáváte alespoň pomyslné fanfáry a ohňostroje. Místo toho se ráno probudíte a zjistíte, že se nic nezměnilo. Že jste to pořád vy, vaše mysl, vaše obavy a strachy, a navíc vše, kam jste celé ty roky směřovali, je najednou pryč, protože jste toho dosáhli. Prázdnota.

A tak přestože mi naprostá finanční svoboda po celý rok umožňovala dělat si opravdu, co chci, být, kde chci, rozhodovat se, co chci a nechci dělat (pracovně i zážitkově), na začátku přišlo temno a prázdnota, se kterými jsem se musela vypořádat.

Když nebylo štěstí schované za tím, že dosáhnu všeho, za čím jsem se dlouhé roky hnala, kde teda je? Štěstí není ve splněných snech. Není ani o tom, jestli něco pořád děláme, nebo neděláme.

Štěstí je v PŘÍTOMNOSTI. Život je TADY A TEĎ.

Změnilo to mou motivaci pro mnoho věcí, které dělám.

Už je nemusím dělat za účelem – „vydělám peníze a budu si užívat života“. Peníze mám, život si užívám. Otázkou je:

• Baví mě to a naplňuje tady a teď?
• Má to nějaký smysl?
• Pomáhám tím někomu?
• Měním tím něco na tomto světě?

Pokud ano, jdu do toho naplno. Pokud ne, je lepší dát si nohy na stůl a sníst dobrou čokoládu a užít si přítomný okamžik jinak. Za mými činy se objevila nová motivace, která tam dříve ani být nemohla. Nejdříve totiž člověk musí naplnit svůj džbán štěstí a hojnosti, a pak rozlévat ostatním, naopak to nejde.

Dokud si nesplníte své vlastní sny, nemůžete pomáhat plnit sny ostatním. Dokud nemáte sami hojnost, nemůžete hojnost předávat do života ostatních. V tomto roce jsem svých snů dosáhla, a tak jsem mohla být v plné síle průvodkyní na cestách za splněnými sny dalším lidem. 🙂

Další lekce…

Byť čekám už třetí dítě, je těhotenství opět pořádná transformace a přichází s ním spousta lekcí. Asi o tom jednou napíšu článek plný AHA momentů. 🙂 Teď za všechny jen dva podstatné:

Ten první – i když máme pocit, že jsme zdraví, je potřeba o své tělo dlouhodobě pečovat a ne si uvědomit, že ho máme, až když začne nějaký zdravotní problém. Pro mě celkem velká lekce. Na druhou stranu, když už člověka zdravotní problémy upoutají na pár týdnů do postele, je fajn mít byznys, který šlape i bez vás a který můžete podporovat odkudkoli, třeba z postele. 🙂 Jsem vděčná za to, že to tak mám.

Ten druhý – všechny odpovědi sice máme ukryté v sobě, ale někdy potřebujeme dobrého průvodce po krajinách našeho nitra, abychom ty odpovědi objevili. Člověk není na tomto světě sám a má to smysl. S našimi otázkami a problémy nám mohou pomoci lidé, kteří mají potřebné zkušenosti.

Já jsem takovou průvodkyni objevila mezi svými studenty kurzu Podnikání z pláže, když jsem teď na podzim skrze své zdravotní problémy a strachy spojené s těhotenstvím hledala pomoc. A tak jako já měním životy lidem ve svém kurzu, tak ona změnila podstatnou věc v mém životě.

Došlo mi, že to je další ze smyslů kurzu Podnikání z pláže, nejen pro mě osobně, protože když teď něco řeším, tak „vím, kam sáhnout“ se svou otázkou. Jsem člověk jako ostatní, řeším spoustu otázek, mám své problémy a skvělé je, že mám teď kolem sebe spoustu lidí, u kterých najdu pomocnou ruku skrze online svět. Někdy přes články na blogu, jindy přes eBooky nebo osobní konzultace. Každopádně je super mít kolem sebe experty ze všech možných oblastí života.

Se svým know-how a talenty se objevilo díky kurzu Podnikání z pláže spousta lidí, kteří teď mohou ve svých oborech díky kvalitnímu online marketingu a často i svým eBookům pomáhat stovkám nebo tisícům dalších lidí, a tak se dosah mé práce rozšiřuje a já s pokorou děkuji životu, že jsem součástí.

Závěrem tedy děkuji za úžasný rok 2015. Za nové obzory, které jsem objevila uvnitř sebe. Za úspěchy a hojnost, které ke mně celý rok plynuly. Za všechna ta úžasná místa, která jsem navštívila. Za láskyplné chvíle s mou rodinou a přáteli. Za mé milované plážové studenty, se kterými mě má práce baví a naplňuje. Za to, že jsem. Tady a teď. Děkuji.