Když nadšení vyprchá a lednová předsevzetí ztrácí na síle
Zatímco leden je měsíc, kdy jsme otevření novým začátkům, plní naděje, nadšení a síly věci měnit, únor je často měsícem zklamání ze sebe sama a návratu do starých kolejí. Závazky se rozpouští, předsevzetí ztrácí na síle, snům dochází dech.
Nemusí to tak být…
Více ve videu a článku níže + pracovní listy pro všechny, kdo to chtějí změnit, pod videem
A pokud se teď nemůžete dívat na video, níže najdete celý text v psané podobě:
Stalo se vám, že jste si na začátku roku dali závazek, že začnete něco dělat nově, jinak, pravidelně… Vydali jste se na cestu za nějakým snem a nebo něco ve svém životě radikálně změnit a v lednu jste měli ještě hodně síly a energie a vše šlo dobře, dařilo se vám ten závazek dodržovat.
Ale vůle postupně ubývá.
Jednou jste závazek porušili, a pak znovu… a je únor a vy jste možná zase ve starých zajetých kolejích.
- Chtěli jste třeba zhubnout, ale po dvou týdnech byla touha po čokoládě tak velká, že jste si dali celou tabulku na posezení a druhý den usoudili, že to prostě nemá smysl.
- Nebo jste se rozhodli přestat kouřit (nebo zbavit jiné závislosti), pár dnů nebo týdnů to šlo, ale pak jste měli náročný den, dali jste si jedno cigárko a byli jste zpátky ve starých kolejích.
- A nebo jste se rozhodli dělat každý den něco pro své peníze. Rozhodli jste se třeba začít psát blog, ale po prvních technických překážkách přišla obava, že na to nemáte, a sen, který byl ještě v lednu tak úžasný a zářivý, najednou ztratil na síle a vaše vůle za ním jít zeslábla natolik, že jste se na to vykašlali.
A to je škoda. Proto vám chci říct, co se s tím dá dělat.
První věc je, že lidé často schází ze započaté cesty kvůli perfekcionistické představě, kterou si o ní udělali. Například že budou KAŽDÝ DEN cvičit nebo jíst zdravě. Ale pak jeden den vynechají, představa dokonalosti je fuč, dostaví se pocit, že selhali. A končí.
To ale není nutné.
Je v pořádku občas selhat, udělat přešlap nebo se vrátit k původním návykům. Buďte k sobě laskaví, tolerujte své nedokonalosti, dojdete do cíle mnohem snadněji.
Jak jsem si (ne)řekla, že přestanu kouřit…
Já když jsem například před lety přestávala kouřit, nebylo to tak, že bych si ze dne na den řekla, že už si NIKDY nezapálím. Vytvořilo by to ve mně obrovský tlak a zákaz by způsobil strach a touhu to porušit.
A tak jsem si vždycky řekla, jestli to fakt potřebuju, nebo je to jen ze zvyku. A postupně jsem zjišťovala, že většinou to nepotřebuju, a za pár týdnů zmizely cigarety navždy.
Podobně když chci jíst zdravě. Většinu času jím, ale když potřebuju čokoládu nebo mám chuť si dát něco nezdravého, prostě si to dám a neznamená to, že už nikdy zdravě jíst nebudu. Je v pořádku občas sejít z cesty.
Málokdo se vrátí na cestu, když dočerpá sílu
Ale co je podstatné a co většina lidí neudělá, když z té cesty sejde, je vrátit se na ni, když opět dočerpáte sílu. Klidně si dejte čokoládu, přestaňte na pár dní cvičit nebo makat na svém podnikání.
Ale až dočerpáte energii, připomeňte si své „PROČ“, ten důvod, který stál na počátku, ten motor, který vás hnal do vašeho snu. A vraťte se zpět na cestu.
Není potřeba dokonale dodržovat plán. Je v pořádku si odpočinout, narušit plán, porušit stanovený režim nebo pravidlo, ale s vědomím, že je to JEN DNES.
Vrátit se na cestu, ze které jsme sešli, je někdy ještě náročnější než udělat na té cestě první krok.
Když totiž ve svém předsevzetí selžeme, tak máme pocit, že je to jasný důkaz toho, že na to nemáme.
Ale to není pravda.
Je to jen důkaz toho, že jsme vyčerpali energii, která nás hnala vpřed, a musíme ji dočerpat. Laskavě k sobě samým si na pár dní odpočinout a jasně si stanovit datum a první krok, kdy se na tu cestu zase vrátíme zpátky.
Taky může být fajn předem si určit den, kdy budete svůj záměr flákat.
Třeba vždycky v neděli si dáte velký čokoládový dortík a nebudete ani trochu cvičit, přestože zbytek týdne nejíte cukr. Nebo si vždy dva dny v týdnu dáte „voraz“ od tvoření a psaní na váš blog, přestože zbytek týdne nad tím přemýšlíte od rána do večera.
Buďte na cestě za svými sny k sobě laskaví.
Užívejte si tu cestu a dovolte si občasné přešlapy.
Vždycky si ale určete, jaký den a jakým konkrétním krokem se vrátíte zpět na tu cestu, kterou jste započali.
Cesta za splněnými sny neznamená dodržování perfektního plánu a silnou vůli. Je na ní potřeba pracovat se svými slabinami, znát je a vždy se znovu a znovu na tu započatou cestu vracet a dělat další a další malé krůčky vpřed.
Držím vám palce, ať na cestě za svým snem vytrváte.
Cestování s dětmi a zkušenosti mámy dvouletého cestovatele
Před pár dny oslavil dva roky a za tu dobu, co je…
Článek, nebo video? Jaký obsah tvořit?
V uzavřené facebookové skupině Podnikání z pláže, ve které se aktuálně sdružuje…
Necítíte se jistí ve svém plážově-podnikatelském tématu? Pište pro sebe
Tak jo... Je to tady. Koukáte na monitor svého počítače a před…
