Co nabídne život, když člověk pustí KONTROLU

Ráda bych začala článek něčím jako „když jsem byla mladší a neměla žádné závazky, bylo snadné pustit kontrolu a jen tak nechat život plynout“. Paradoxem je, že to tak vůbec není a že vědomě pouštět kontrolu, ponořit se do proudu života a nechat věci kolem plynout se učím tím víc, čím jsem starší a čím větší důvěru mám v život, v sebe a v lidi kolem mě. Téma kontroly je pro mě velmi aktuální, a tak malé zamyšlení, ve kterém, jak věřím, najdete vhledy i pro sebe…

Není to tak dávno, pár let zpátky, co jsem byla kontrolou ještě naprosto posedlá

V životě bych nedelegovala na nikoho práci (já udělám vše nejlépe), potřebovala jsem na všechno jasný plán, harmonogram, dokonalou strategii, propracované detaily a když mi mé plány někdo narušil, propadala jsem stresu a vzteku.

Nevěřila jsem tomu, že by se věci děly, když je přestanu hlídat a jako německý ovčák pobíhající kolem plotu a štěkající na jakéhokoli narušitele jsem se snažila kontrolovat každičký kousek mého života. Asi se nebudete divit, když řeknu, že často se mi to nedařilo. Ale pustit to nešlo – nevěřila jsem životu, že mi může nabídnout víc, než sama dokážu vymyslet a naplánovat a už vůbec ne se odevzdat někomu, aby vedl na chvíli místo mě.

Než se ponořím do mé aktuální zkušenosti na téma kontrola, chci jen předeslat, že tento článek není o přístupu „jsem oběť a nemůžu za to, co se mi děje“ ani o hippiesáckém přístupu „jsem free a všecho mi je jedno“. Tento článek je o tom, že to může vypadat jinak, na úrovni tvůrce vlastního života, který se rozhodl otevřít novým možnostem a obzorům.

Moje desetidenní vědomé předání otěží životu

Už asi měsíc jsem věděla, že na přelomu prázdnin mám prázdný kalendář a tím pádem prostor někam odjet a zažít něco nového. A už asi měsíc jsem propadala lehké frustraci nad tím, že nemám jasný plán cesty, určenou destinaci a představu o náplni tohoto času. Nakonec jsme se s Jirkou (můj muž) předběžně domluvili na Jižním Tyrolsku, které máme ve větším rozsahu v plánu i později v tomto roce a začínala jsem se těšit. A můj plán se začal samozřejmě velice rychle narušovat.

Po letech jsme se totiž rozhodli pořídit si konečně nové auto a koupě i přepis se natolik táhly, že jsme až do dne odjezdu nevěděli, jestli vůbec auto bude a jestli budeme mít značky a možnost vyjet za hranice. Čekat jsme ale další den nemohli, protože naši dovolenou měl odstartovat víkendový kurz Denisy Říha Palečkové a Richarda Vojíka na Slapech a odtud jsme pak chtěli pokračovat dál.

A tak jsem se rozhodla – nechám to plynout. Něco se dít bude.

A už na semináři přišla první lekce pouštění kontroly. Když chci vědomě a přitom totálně pustit kontrolu, je potřeba mít vedle sebe někoho, kdo zná směr. Předat kontrolu muži a jít tam, kam jde on, to je dlouhodobě pro ženu jako jsem já poněkud oříšek. Už pár měsíců zpátky jsem zažila na kurzu stejných lektorů moment, kdy jsem měla svéu muži říct „Půjdu s tebou, kamkoli půjdeš“. Těžko se mi to dralo přes rty… Znamenalo to pustit kontrolu. Jak nepříjemné…

I v dalších dnech jsem měla momenty, kdy jsem měla chuť začít protestovat, přebírat otěže a řídit věci. Lekce důvěry v mého muže, kterou bych tady ani nečekala a která přitom byla velmi výživná pro náš vztah 🙂

A sama jsem si to ztížila velmi vědomě závazkem a pro mě i výzvou: 10 dní bez internetu – žádný email, žádný facebook, žádné surfování.

Ono to podnikání z pláže je totiž dobrý sluha, ale zlý pán

Člověk se stane velmi lehce závislým na internetu. Sledujete objednávky, sledujete emaily, sledujete dotazy klientů, sledujete reakce na mailing, sledujete reakce na posty na facebooku, odpovídáte na dotazy a přitom si říkáte – ale vždyť já nepracuju, vždyť ono se to děje samo. Jenže mezitím se přistihnete, jak hned po ránu koukáte na přijatou poštu a ve volné chvíli v autě zíráte na facebook jako do prázdné ledničky. Stejně tam nic nenajdete.

Na jednu stranu úžasné, ale na druhou stranu nevyužívající tu hlavní kvalitu podnikání z pláže – nechat systém pracovat a vydělávat sám od sebe.

Místo toho si člověk dopřává falešný pocit, že odpočívá a že je svobodný, ale přitom vám myšlenky neustále diktuje virtuální dění a hodnocení toho, jestli se věci dějí dobře nebo špatně. Je těch objednávek tolik, kolik obvykle? Kolik lidí si přečetlo email? Líbil se jim? Kolik lidí si stáhlo ebook zdarma? Kolika lidem se líbily příspěvky na facebooku?

Uff až když jsem se rozhodla to pustit, došlo mi, jak si umím tu svobodu hezky zesložitit. Jak se vnitřně bojím, že beze mě to nebude fungovat.

Chtěla jsem zkusit, jestli se něco změní, když kontrolu pustím.

A výsledek? Věci se děly úplně stejně, teda vlastně lépe. Objednávky chodily, téměř 800 lidí si stáhlo můj nový ebook zdarma, fanoušci na Podnikání z pláže přibývali. A já jsem to nekontrolovala a nesledovala. Všechno dělaly automatické nástroje, který ná online svět nabízí a pár urgentních záležitostí jsem poprvé v životě předala kolegyni z Firmy 2.0 Veronice. Dovolila jsem si pustit kontrolu i tady.

Aaaachhhh… tak tohle je opravdu ta SVOBODA?

Víte, možná by vám stačila ta svoboda, kdy několikrát za den zkontrolujete emaily, chodí objednávky a vy při tom srkáte Mojito na pláži a zkontrolujete výše uvedené věci. Jo, je to super a je to úžasný start. Žijete život jaký chcete, máte svou maličkou továrnu na peníze a jste v pohodě.

Ale pocit, že se to děje OPRAVDU ÚPLNĚ BEZ VÁS, i když to nesledujete, nekontrolujete, neodpovídáte, nesdílíte, nelajkujete, nevěnujete tomu energii… To je takové podnikání z pláže pro pokročilé. Tedy pro člověka jako jsem já, který ty věci rád řídí a kontroluje, každopádně.

A co nabídl život? Tady a teď v praxi!

Ze startu v podobě víkendového semináře Denisy a Richarda jsme věděli jediné. Z parkoviště můžeme odjet buď doprava, nebo doleva. Vydali jsme se doprava. Pršelo. Pár kilometrů jsme bezcílně jeli. Zkusili jsme odložit představy z posledních dní a možné plány a zamysleli jsme se, jak přesně se teď cítíme, co nejvíce potřebujeme a zjistili jsme, že to je počasí na zachumlání se do postele s občasným využitím sauny, vířivky a dobrého jídla.

A tak Jirka objevil nedaleký wellness hotel v Mníšku pod Brdy a zakotvili jsme na jednu noc tam, nechali doznít vjemy ze semináře, opečovat se a nevědět, co bude dál.

A tak to šlo i další dny. Vždy šlo jen o to rozhodnout se, co TEĎ potřebujeme a chceme, udat SMĚR a jet. A nechat život, ať ukáže, co nám nabídne, když ho necháme. Sledovat cestu, přítomně si užívat to TADY a říkat ANO příležitostem, které přicházely do cesty. A že nám toho přišlo hodně.

Původě jsem měla strach, že to bude nudný proflákaný týden bez konceptu a bez zážitků. Ve finále to byl týden plný kontrastů, zážitků, úžasného jídla a jiného obšťastňování chuťových buněk, neočekávaných kulturních zážitků, sportovních zážitků, spaní na nejrůznějších místech od luxusu až po spaní v kufru v autě a BYTÍ.

Asi bychom si ty věci mohli naplánovat, vzít počítač, naplánovat trasu a spaní na jednotlivé dny, jenže dopředu bychom asi nevěděli, co se nám bude zrovna ten den nebo ten večer chtít. A tak nějak mám pocit, že by ztratily i to kouzlo, dětskou radost a překvapení v momentech, kdy se objevovaly.

A co pro mě mělo celou tu dobu ještě kouzlo byl fakt, že jsem se mohla rozhodnout pro cokoli. Byly doby, kdy mi můj čas a moje zážitky diktoval stav mého konta. Je velká úleva vědět, že je to jinak – že mám možnost volby – beze strachu, bez limitu, tady a teď. Zaparkovat ve Frankfurtu a odletět na Bali, sjet pár set kilometrů jižně do Tyrolska a nebo se prostě rozhodnout půjčit si kánojku a sjet si Berounku. Všechno je možné. 

Ach svobodo. Krásné je objevování tvých nových kvalit 🙂

A tak jen přemýšlím, jak vědomé pouštění kontroly a ponoření se do proudu života převést i do každodenního života. Až na to přijdu, zase vám o tom něco napíšu 🙂 Mezitím žijte svobodně, radostně a naplno a věřte tomu, že věci se dějí tak, jak mají 🙂