Jsem obyčejná a neumím to jako ONA

„Jsem obyčejná a neumím to jako ona…,“ posteskla si dnes jedna začínající plážová podnikatelka v mém kurzu Podnikání z pláže. Naprosto ji chápu. Měla jsem to na začátku podnikání úplně stejně, bála jsem se a srovnávala se s ostatními.

A proto jsem si jistá, že není sama, koho na počátku podnikání sužují tyto pocity vlastní nedostatečnosti, což mě inspirovalo k dnešnímu článku. 🙂

Začátkem února se více než 520 lidí vydalo na cestu za svým podnikáním z pláže v mém online kurzu. První kroky jsou plné nadšení, tvůrčí radosti, ale patří k tomu taky pochybnosti, obavy a strach.

Daleko před sebou vidí úspěšné studenty z předchozích ročníků. Studenty, kteří začínali před rokem nebo dvěma a dneska už úspěšně prodávají svoje eBooky či online kurzy. Zdají se být TAAAAAAK daleko a TAAAAAK NEDOSTIŽNÍ…

Možná sledujete na Facebooku úspěšné podnikatele nebo sportovce. Vidíte fotky a zážitky svých přátel. Obdivujete úspěchy ostatních. Ale někde hluboko uvnitř hlodá červík…

Já tohle nikdy nedokážu…

Znám to celkem dobře. Když jsem před lety začínala studovat zahraniční online podnikatele, říkala jsem si, že jsou fakt úžasní a že by mi stačilo umět zlomek toho, co umí oni.

Nedovedla jsem si tenkrát představit, že by někdo četl moje články nebo že bych opravdu dokázala vydělávat peníze na internetu tak, jako ti úspěšní online podnikatelé, od kterých jsem se učila.

Přišlo mi to naprosto nepředstavitelné. Vlastně jsem si byla jistá, že tohle já nikdy nedokážu.

Proč? Nedovedla jsem si prostě představit, že já, obyčejná holka z Havířova, bych mohla dokázat něco jako mé tehdejší vzory Timothy Ferris (autor knihy 4hodinový pracovní týden) nebo Pat Flynn (autor blogu SmartPassiveIncome).

Vydělávat na internetu. Podnikat z pláže. Žít život plný splněných snů a přání… Cestovat. Brát děti na zimu do teplých krajin…

Přiznávám se veřejně – přišlo mi to všechno naprosto NEDOSAŽITELNÉ

To mě ale neodradilo. Chtěla jsem to tak moc, že jsem byla ochotná jít přes všechny překážky, které mi život nachystá. A že jich bylo. Většina především v mém nitru.

Čeho všeho jsem se bála? Tak především, že…

• nejsem dost dobrá,
• přátelé se mi vysmějí, ztrapním se,
• nezvládnu to technicky,
• nebude to fungovat,
• bála jsem se OTEVŘÍT své nitro a být autentická,
• a taky jsem se bála veřejně psát své názory,
• děsilo mě ukázat celému světu to, co se dosud odehrávalo pouze v mé hlavě, své myšlenky a pocity hodit na blog nebo do eBooku,
• bála jsem se jít s kůží na trh,
• riskovat ztrapnění, riskovat výsměch, riskovat negativní komentáře,
• bála jsem se, že to funguje jen JIM, těm celebritám, ale mně to fungovat NIKDY nebude,
• bála jsem se, že JÁ NA TO PROSTĚ NEMÁM…

Těch strachů na začátku máme všichni tolik, že se vlastně není co divit, že mnoho lidí vycouvá z představy plážového podnikání dřív, než stačí udělat první krok. 🙂

Nejsem tak dobrá jako ONA

Nejčastější problém je „nejsem dost dobrá“. Srovnávání se s těmi, kteří už jsou o několik kroků napřed.

Když píšu tento článek, vedle mě spí můj desetiměsíční syn. Rozhodně není v chůzi nebo mluvení tak dobrý jako jeho osmiletá a desetiletá sestra. Ani zdaleka. Vlastně by si teď mohl říct, že to nikdy nezvládne! V jeho pozici to opravdu vypadá jako nerealizovatelný úkol.

Ale nevzdává to. Ani nemůže. Prostě se musí vyvíjet dál. 🙂

V podnikání je to úplně stejné. Nemůžete přeskočit vývoj z nuly na stovku a být okamžitě úspěšní, všechno umět skvěle, psát supr články nebo natáčet videa, prodávat úspěšné eBooky, knihy, dělat semináře pro stovky lidí, zvládat technicky všechny potřebné aplikace, rozumět marketingu…

Nemá smysl srovnávat se s podnikatelsky staršími lidmi, kteří ve fázi, ve které jste dnes vy, byli před pár lety.

Krůček po krůčku se člověk dokáže naučit vše. Musí ale vytrvat. Mít trpělivost a nevzdávat se.

Za rok nebo za dva se možná pousmějete nad svými začátky, stejně jako se nad těmi svými dnes usmívám já. Ale ty začátky jsou nutné. Nejde přeskočit ve vývoji bez té cesty mezi tím. Právě na té cestě se totiž učíme vše potřebné pro to, aby se z nás jednou stali mistři. 🙂

Jak říká jeden z mých učitelů, T. Harv Eker: „Every master was once a disaster.“ Do češtiny bychom to mohli volně přeložit jako: „Každý mistr byl jednou nemehlem.“ :))

Když se narodíte, taky hned neumíte chodit nebo mluvit. To, že novorozenec bude jednou číst, psát, počítat, běhat, skákat, smát se, je v jeho prvních dnech téměř nepředstavitelné. Přesto o tom žádný rodič nepochybuje. Dokonce ani dítě samo o tom nepochybuje a ve svém vývoji se den za dnem posunuje dál a dál.

Zvládli jste to jako kojenci, zvládnete to i dnes 🙂

Jasně, je to trošku těžší. Dnes už vám do všeho kecá kamarád STRACH. Jen co jste se naučili mluvit, naučil se mluvit i on, a tak má na všechno názor a snaží se vás odradit od jakékoli novinky, která by vás napadla. A hledá si záminky pro své ustrašené názory, třeba právě úspěšné „nedosažitelné“ vzory.

Ať už začínáte s novým sportem, s podnikáním, s pečením dortů, s háčkováním, narodilo se vám první dítě nebo poprvé s čerstvým řidičákem usedáte za volant… Vždy přijde moment, kdy uvidíte před sebou ty, kteří už to všechno umí, kteří už tou cestou prošli.

A před vámi bude teprve celá ta cesta ležet a vy budete vědět, že nebude jednoduchá.

Je to sice dál, ale zato horší cestou…

Na startu jakékoli cesty máte dvě možnosti. Můžete jít cestou krátkou, nebo dlouhou.

Buď vás mohou lidé před vámi inspirovat a motivovat k tomu, že i vy to dokážete, ale přijmete s tím i to, že ta cesta nebude jednoduchá. Anebo se zbičujete pocitem, že nejste dost dobří a nikdy nebudete tak dobří jako ONI. Necháte se udolat svým strachem.

Ta první možnost bude vyžadovat odvahu, energii, chuť učit se novým věcem, a především sílu jít přes překážky, které k té cestě patří. Když jste se učili chodit, spadli jste možná stokrát a stejně jste se po stoprvé zvedli a udělali další krok. Nebylo to jednoduché. Nebude to jednoduché ani v jakékoli další dovednosti, kterou se budete chtít naučit.

Pak je tady ještě ta druhá možnost. Rozhodnout se, že nejste dost dobří. V určitém ohledu je mnohem jednodušší, prostě to vzdáte a nemusíte dělat nic. Můžete nadávat na okolnosti, nedostatek talentu, zlé sudičky nebo osud.