Co má jarní úklid společného se splněnými sny?

Pak se ale vrátím domů a bum. Věci, věci, věci. S třemi dětmi a velkou domácností je to nejspíš nevyhnutelné. Knihy, hračky, sezónní oblečení, spousta serepetiček a drobností pro každodenní potřebu, nábytek, darované věci, elektronika… Přestože důkladně promýšlíme každou věc, která má přibýt do našeho domu, a snažíme se žít minimalisticky, v průběhu času se do domu věci prostě nakupí.

Je to normální. Je to forma energie ve hmotě, která prostě k životu patří.

Jenže kdykoli se vrátíme z delších cest zpátky domů, cítím nutkavou potřebu pročistit náš dům (dříve byt) a udělat v něm změny. Vím, že tohle volání vychází zevnitř, a poslouchám ho. Vím totiž taky, jaká je jeho příčina, a myslím si, že můj pohled na věc pro vás může být zajímavý.

Cestování po světě jako spouštěč vnitřní proměny

Když se po dlouhé době vracíme domů z cest po světě, jsme plní nových dojmů a zážitků, které nás několik týdnů chtě nechtě formovaly.

Dlouhodobé cestování, to není tak úplně dovolená. Je to život v pohybu a život v proměně. Často to s sebou přináší nejrůznější osobnostně-rozvojové a vztahové výzvy, protože když se fyzicky pohybujete a proměňujete svou vnější realitu, ve stejné době se proměňuje i vaše vnitřní realita.

Náš vnitřní a vnější svět je provázaný. Je to něco jako kořeny stromu (vnitřní svět) a větve, květy a plody (vnější svět).

A tak jsou pro mě cesty vždy obdobím, které mě nenechává stejnou. Jsem přesvědčená, že i cestování přispělo tomu, že jsem udělala za poslední roky tak obrovské kroky ve svém životě i podnikání a tak velké vnější změny a viditelné úspěchy, protože jsem neustále v proudu proměny.

Není to ani náhodou lehké.

Spousta lidí sní o cestování po světě, ale ono má právě i tuto druhou stranu mince. Bytí v neustálé proměně. Vnitřní ladění se na okolnosti, situace, energii daného národa, naprosto odlišné jídlo, zvyky. Nemusíte být nějak ezotericky a spirituálně založení. Nemusíte tomu vůbec věřit. Ale stejně se nevyhnete tomu, že cestování vás bude formovat a měnit a čím více budete na cestách, tím ta změna bude dynamičtější a rychlejší.

A proto když se vracím z cest do STARÉHO domu, který zůstal v energii, ve které ho opouštěla Stáňa před třemi měsíci, tak už to v podstatě nejde. Proto vždy přichází na scénu očišťování a proměna prostoru.

Není potřeba vyrážet do světa, abyste se otevřeli NOVÉMU

„Tak fajn,“ říkáte si, „Stáňa cestuje, ale co to má společného se mnou a s mým životem?“

Je velmi těžké začít dělat změny nejdříve uvnitř. Často se setkávám s otázkou:

→ „Tak jo, vím, že musím změnit své nastavení mysli, abych měla více peněz, ale jak to mám, sakra, udělat?“
nebo
→ „Joo, vím, že nemůžu najít partnera, protože si to vnitřně blokuju, jenže nevím, co mám teda v sobě mít jinak.“

Vede to pak často k jakémusi „nejsem dost dobrá“ a musím změnit sebe sama, abych dosáhla toho a toho. A když na tomhle člověk začne lpět, tak se pitomě zacyklí, upadne do zkoumání svých nedokonalostí a pitvání knih o osobním rozvoji, a přitom se na to dá jít i od lesa.

Začněte z opačné strany

Pokud cítíte, že se potřebujete někam ve svém životě pohnout, začněte tím, že uděláte změnám prostor fyzicky. Začněte dávat pryč věci, které už splnily svůj účel, které už vám neslouží a jsou zakopané ve skříni a nebo se na ně jen lepí prach na poličkách.

Ano, byla doba, kdy měly svůj velký význam. Možná k některým máte i citový vztah a nebo vzpomínku, a je fajn si říct – fakt to potřebuju?

Představte si svůj život jako jakousi nádobu, do které se vejde určité množství věcí, myšlenek a lidí. V momentě, kdy je ta nádoba plná, tak už do ní nic nenarvete, jinak by praskla. A než ji nechat prasknout, to je lepší vyjít změně vstříc a začít z té nádoby kousek po kousku dávat pryč to, co už vám neslouží, co už je minulost a co už nepotřebujete.

Prostě to nechat odejít.

Z plné nádoby bude najednou třeba 1/4 prázdná a otevřená novému. A když proměňujete své okolí, svůj domov, pracovní stůl, skříň, možná při tom ucítíte ten závan svobody a lehkosti. Ten potenciál nového, rodícího se.

A možná taky ne. Možná vám nebude příjemně. Lpíte na svých věcech, nechcete pouštět minulost. Ale pak je fajn s tímto faktem přijmout i to, že v takové situaci nemůžete už vpustit do života nic nového a něco měnit. Je to tak v pořádku, jen je dobré si to vědomě říct: Je mi dobře tak, jak mi teď je. Nechci nic měnit. 

Jak postupuju při očistě domova já?

Dosti nesystematicky. 😀 Většinou mě to popadne a prostě MUSÍM věci vyhazovat a měnit a různé kouty domu, skříňky, poličky a krabice mě přitáhnou a já u nich strávím třeba 20–30 minut a vytáhnu na hromadu všechno, co už nepotřebuju a co už nepoužívám.

Ptám se sebe sama:

• ❓ Kdy jsem to naposledy použila?
• ❓ Je to ještě funkční?
• ❓ Chci to ještě použít, číst, nosit?
• ❓ Kdo jsem byla, když jsem toto nosila a používala? Jsem ještě takový člověk? (Většinou se to týká oblečení, šperků.)

Tady je pár tipů, co dělám s věcmi, které už nechci (nejraději mám ten poslední):

• ▶︎ Ty nepoužitelné samozřejmě do popelnice jdou.
• ▶︎ Použitelnější často putují do Adry, do školky (staré hračky) a podobně.
• ▶︎ Pak jsou tady ale věci opravdu hezké – značkové oblečení, knížky, drahé hračky – u některých mě hned napadne, komu by se mohly hodit, a tak daného člověka hned kontaktuju s tím, zda to chce, a pokud ano, pošlu mu to.
• ▶︎ Některé věci prodávám online.
• ▶︎ Některé prostě jen tak nabídnu online, aby si je někdo vzal.
• ▶︎ Některé úhledně naskládám do krabice a odnesu je na viditelné místo do města, často je tedy pro jistotu položím vedle popelnice (kdyby je nikdo nechtěl), ale většinou dřív, než dorazím s další várkou, tak jsou pryč. Je to otázka minut, než začnou obývat novou domácnost. 🙂

Někdy mám fázi, kdy prostě několik dní vyklízím různé části domu. Jindy mě to přitáhne prostě jen k jedné skříni nebo poličce a není potřeba si na to dělat nějaký extra čas a plánovat to dopředu. Já se spíše v těchto věcech řídím tím, jak to aktuálně cítím.

Proč „nemám nic na sebe“ není ženský rozmar aneb jak se ukotvit ve změně

Touha věci měnit může přijít i tehdy, když jste už změny uvnitř sebe a nebo ve svém životě udělali, ale vlastně máte pocit, že vás pořád něco tahá zpátky.

Z žen se často dělá legrace, že nemají nic na sebe, i když mají plnou skříň.

Taky to tak mívám. Ta skříň totiž bývá plná někoho, kým už nejsem. Někoho, kým jsem byla před rokem, dvěma. Jenže to jsem řešila úplně jiné věci a prožívala nejrůznější situace a ty jsou OBTISKNUTY do toho oblečení (a někdy i do dalších věcí v domě). A když to budete nosit, vlastně na sebe budete neustále oblékat své staré já, ty staré situace, problémy, výzvy a nebo období, která už jsou dávno za vámi.

Vím, že teď dostanu zdvižený prst od všech ekologicky založených lidí. Ale opravdu nemůžu nosit všechno své oblečení 10 let. Jsou kousky, u kterých to jde, které jsou v souladu s nějakou částí mojí duše trvale a nosím je třeba 5 let i více. Pak jsou tady speciální věci jako oblečení na lyže nebo na hory, to může klidně zůstat stejné navždy a kupuju si ho s tímto záměrem.

Ale co se týče každodenních věcí, tak pokaždé, když se vnitřně proměním, potřebuju se ukotvit i skrze své oblečení, a opravdu nemůžu nosit šaty, které jsem nosila v době, kdy jsem řešila krizi se svým mužem, anebo šaty, které jsem nosila před porodem nebo třeba na počátku budování projektu Podnikání z pláže.

Byla jsem úplně jiný člověk a už do té energie nechci. Část (část, ne celý!) mého šatníku se tedy pravidelně obměňuje.

Je tolik žen, kamarádek, nově i mé dcery, které si oblečení, které už se mnou není v souladu, s radostí vezmou nebo koupí. 🙂 ENERGIE PLYNE. (Včetně peněz, které za staré věci dostanete a koupíte si za ně nové.)

Takže já nemám problém s tím, že si kupuju nové a to staré prostě posouvám dál (rozhodně ne do popelnic). A to mi vlastně docela EKO přijde. A nový majitel si s ním může zase vytvořit nový příběh a nová propojení a já zároveň už nemusím lpět na své minulosti.

Totéž platí i s drobnými doplňky v domově. Čas od času proměnit potahy na polštář, koupit nové povlečení nebo schovat (odstranit) dekorace a dát místo nich úplně nové, vyměnit fotky v rámečcích, přestavět nábytek, to není nějaký ženský rozmar. To je vnitřní ladění se na proměny vlastního života a žití v souladu se sebou samými.

Co tady a teď potřebujete, co vás bude podporovat?

A nemusíte nutně postupovat podle Feng Shui příruček nebo zaručených návodů, jak MUSÍ vypadat podporující prostor. Prostě se jen nalaďte sami na sebe a na to, jak to cítíte, a důvěřujte tomu, že jdete správným směrem.

Protože jen vy sami uvnitř víte, co PRÁVĚ TEĎ V TUTO CHVÍLI potřebujete k tomu, aby váš život vypadal jinak. Co právě teď potřebujete k tomu, abyste udělali prostor novému a nebo se ukotvili v proměně, kterou procházíte. A ta vnější realita vás v tom může krásně podpořit.

Začíná jaro. To má samo o sobě v sobě energii proměny a nových začátků. Celá příroda v tom jede s vámi, tak se nechejte strhnout a udělejte vítr ve svých šuplících a skříních.

Možná podobně jako já pocítíte radost, lehkost a osvobození s každým novým prostorem, který vytvoříte, a můžete se začít těšit na vše nové, co vykvete na vaší pomyslné zahradě života v dalších týdnech nebo měsících.

Já v tom mám celkem jasno… 🙂