Příznaky: „Nemám čas“ Diagnóza: Novodobý mor

Sedím v mé oblíbené brněnské kavárně Tungsram, popíjím růžové víno a věnuju podvečerní hodinku odpovídání na emaily. U vedlejšího stolu sedí muž středního věku a evidentně na někoho čeká. Ten někdo, zřejmě kamarád, přichází po chvíli a aniž bych chtěla, vyslechnu rozhovor: „Ahoj, jak se máš?“ – „Ále, však to znáš, jsem v jednom kole, mám toho strašně moc, nemám na nic čas.“

O den později sedíme v kině, koukáme na film Pohádkář a v jedné scéně Jiří Macháček vynáší svou milenku v podání Evy Herzigové z koupelny do postele v ložnici a ta se brání a křičí něco jako: „Nemám čas, musím pracovat.“

A vyvstane mi na mysl obraz mě ještě pár měsíců zpátky, kdy se snažím horko těžko najít ve svém nabitém kalendáři pár volných hodin, abych mohla jít za kamarádkou na kafe a jen tak pokecat, zasmát se, užít si příjemné dopoledne. „Mám strašně málo času,“ stěžuju si. I já se občas chytnu do pasti.

A příběh „nemám čas“ pokračuje…

Z „nemám čas“ se stává v průběhu života většiny lidí přirozená součást slovníku a jedna z nejoblíbenějších výmluv a co je na tom nejhorší – velmi často je to výmluva založená na pravdě. Lidé jsou naučeni neustále pracovat, mít zaplněné kalendáře, každou volnou chvíli něčím vyplnit, být něčím „zaměstnáni“. Ono to má kořeny už v dětství – když dítě něčím „zaměstnáte“, nemá čas „vymýšlet blbosti“, neboli prozkoumávat svět.

Paralela s dospělostí? Z hlášky „nemám čas“ se stala taková novodobá civilizační choroba vedoucí k tomu, že člověku život protéká mezi prsty, aniž by si toho všiml a jednoho dne se objeví „GAME OVER“ a čas už opravdu nebude, jenže bude pozdě něco měnit. 

Pokročilé stádium této civilizační choroby se vyznačuje potom tak, že postižený má vlastně pocit, že to je správné nemít na nic čas. Že je skvělé být v jednom kole, strávit 10 hodin v kanceláři, pak běžet do fitka, nakoupit, doběhnout domů, nemít čas si číst nebo hrát s dětmi, ale uvařit jim zaručeně zdravou večeři a následně padnout zmoženě do postele v poloze Supermana. Člověk postižený novodobým morem má v této fázi dobrý pocit ze sebe, že je efektivní a zvládá toho strašně moc.

Často má dobrý pocit, že díky tomu vydělává peníze a může se postarat o svou rodinu. Paradoxem je, že často je to pak důvod, proč se vztahy rozpadají, proč se děti přestávají bavit se svými rodiči a proč firmy krachují, přátelé mizí. Nebyl prostě čas na důležité věci…

A pak přichází vyhoření, deprese, pocit, že život nemá smysl, že je potřeba něco změnit… Jenže JAK?

Mě kdysi velmi inspirovalo toto video. Je sice anglicky, ale pokud anglicky umíte, pusťte si ho:

Mít čas na život

Když jsem se začátkem listopadu po třech týdnech vrátila z Nepálu, na mém účtu mezitím přibylo něco přes 20 tisíc za prodej eBooků Jak napsat eBook za 14 dní a přede mnou byla jen milá akce týkající se vydání knihy Podnikání z pláže. Zaplavil mě opojný pocit vděčnosti za to, že NIC nemusím a zároveň můžu VŠECHNO.

Můžu jen tak sedět. Můžu jít na kafe s kamarádkou. Můžu trávit příjemné chvilky se svým mužem v průběhu dne, protože on taky NIC nemusí. Můžu napsat článek. Můžu uklidit, přestože jsem to kdysi nenáviděla, ale teď, když mám čas, uvědomuju si, že to bylo jen proto, že jsem neměla čas. Můžu vyzvednout děti ze školy ve 12 a jít na procházku. Můžu si číst. Můžu tvořit a přemýšlet nad novými věcmi. Můžu psát, protože to mě prostě baví. Můžu jít do kina. Můžu večer v baru pít drink s názvem „Time of my life“ a cítit obrovskou vděčnost za to, že toto je opravdu Time of my life. Nejúžasnější období mého života.

Můžu ŽÍT. Mám na to čas.

Můžu dělat věci, které mě baví. Mám na to čas.

Můžu být s lidmi, které mám ráda a trávit s nimi čas opravdu plnohodnotně. Mám na to čas.

Ano, ono totiž to podnikání z pláže není jen o tom, že se válíte někde na pláži v tropickém ráji, nebo že cestujete po světě a přitom vyděláváte. Podnikání z pláže je i o „obyčejném“ životě, který je ovšem naprosto neobyčejný v tom, že jej můžete žít naprosto podle toho, co právě CHCETE dělat.

Podnikání z pláže je i o „obyčejném“ životě, který je ovšem naprosto neobyčejný v tom, že jej můžete žít naprosto podle toho, co právě CHCETE dělat.

Z počátku se člověk ocitne v pasti. Má pocit, že by se měl něčím zaměstnat. Prošla jsem si několik takových měsíců, kdy jsem věděla, že v podstatě nemusím nic dělat, ale prostě jsem si nemohla pomoct. Měla jsem ze sebe špatný pocit, že nepracuju. Celý život jsem se učila být „zaměstnána“ něčím (naštěstí ne někým). Bylo těžké se zbavit tohoto zlozvyku.

Dneska mám čas. Vděčím tomu své neutuchající touze po svobodě, která vedla před dvěma lety k tomu, že jsem napsala Jak napsat eBook za 14 dní, který mi otevřel dveře do života, který žiju dnes. Do života, ze kterého si nemusím brát dovolenou, abych konečně měla čas.

Věřím, že čas je jedno z nejcennějších aktiv, které máme. A tak není čas ztrácet čas. Je čas žít.

Cesta k tomu může být dlouhá a hrbolatá, člověk mnohdy musí i investovat nějaký ten čas k tomu, aby se mu pak v budoucnu více času vrátilo. Ale i o tom je podnikání z pláže 🙂

A tak je čas zeptat se sami sebe: „Žiju život svých představ? Jsem šťastný? Mám čas žít?“. A pokud je odpoveď NE, co je ten další krok k tomu, aby se věci změnily?

Ale JAK?

Změna často dostává svou příležitost až tehdy, když začneme uvažovat vůbec o tom, že by to mohlo být jinak, když připustíme, že existuje možnost změny a když se rozhodneme, že tu změnu chceme.

Já jsem se před čtyřmi lety rozhodla, že chci žít život, jaký žiju dnes. Jak se dočtete mimo jiné v mé knize, byla to cesta dlouhá a hrbolatá, ale právě to rozhodnutí vedlo k tomu, že mi začaly do života přicházet příležitosti, změny, možnosti a vše vedlo k tomu, že dnes žiju svobodně. Nemusím ráno nikam vstávat a svůj den můžu vyplnit aktivitami podle svého rozhodnutí, můžu být kdekoli na světě, pracovat jen tehdy, když mám chuť a přitom vydělávat peníze, které mi přinášejí finanční svobodu. Protože jsem si jednou dala ten cíl a došla až k němu.  

A tak jak s oblibou říkám:

Je to dobrý start 🙂

Cítíte FRUSTRACI z toho, že už několik měsíců marně HLEDÁTE TÉMA svého podnikání
a TO PRAVÉ se pořád neobjevuje? 

Máte STRACH z neznámých vod podnikání, ale zároveň velmi silnou TOUHU po změně?

Právě pro vás teď otevírá své brány
PLÁŽOVÁ PŘÍPRAVKA

Jediný šestitýdenní kurz, který potřebujete, abyste konečně znali téma vašeho podnikání a měli jasno
v tom, co chcete.

 

Těším se na společnou cestu 🙂

Stáňa Stiborová
Žije svůj život naplno a plní si své sny, i ty nejšílenější, každý den. Před pár lety se rozhodla, že už nechce, aby jí dny protékaly mezi prsty jako písek v přesýpacích hodinách. Je žena, matka dvou dcer a jednoho syna, partnerka skvělého muže, expertka na online marketing a úspěšná podnikatelka.

Stáňa je autorka knihy Podnikání z pláže a oblíbeného online kurzu Podnikání z pláže. Inspiruje lidi, jak žít svobodně, radostně a naplno a učí je, jak využívat potenciál internetu a online marketingu k tomu, aby se mohli vydávat za svými sny a podnikat třeba z pláže.

Více o Stáni najdete tady.

Stáni můžete napsat na stana@podnikanizplaze.cz Připojte se mezi plážové podnikatele na facebooku.
Komentáře
  1. Janka napsal:

    Skvelý článok Stáni 🙂 Ďakujem a veľmi sa už teším ako si budúci týždeň prečítam tvoju knihu.

  2. Gabriela napsal:

    Děkuji, zatím od Vás nejvíce inspirativní článek.

  3. Romča napsal:

    Stáňo, děkuji za velmi inspirativní a pravdivý článek.. Také si vzpomínám na doby, kdy mě ve škole učili jak být dobrým zaměstnancem a když jsem šla tím životem a pracovala pro druhé a nebyla spokojená, člověk dojde k uvědomění. A když si stanoví to, že chce jít jinou cestou a pracuje na jejím vyšlápávání.. Jde to! Jen se člověk nesmí bát si to říct „mám na to“ – tento život není pro vyvolené, ten život je tu připraven pro všechny, kdo se rozhodnou žít tento svůj (v mysli vytvořený) život 🙂

    Moc si vážím Tvých slov, které mění život k lepšímu, životy nás všech.
    Romi

  4. Jitka napsal:

    Právě jsem se Stáňou, její dcerou Aničkou, mou dcerou Erinkou a dalšími asi 20 ženami strávila báječný Flirt Dance Ladies víkend. Měly jsme čas na všechno, na co jsme chtěly a na co jsme si ho udělaly: na tančení, povídání, dobré jídlo, na práce, na hraní s našimi holčičkami i na sebe. Uvědomila jsem si obrovskou vděčnost, že už mám práci, ze které si fakt nemusím brát dovolenou, protože DOVOLENÁ – od slova „dovolit si“ je součástí mé nádherné práce. Jde o to dovolit si. A výmluvy “ nemám na to čas, peníze, odvahu, zázemí… jsou opravdu jen výmluvy. Výmluva je totiž sled slov bez činu, zatímco omluva je strategie k nápravě, čin a konání. Stojí energii, ČAS a soustředění, zacílení, udržení pozornosti. A toho se spousta lidí zalekne. Že bude muset zvednout zadek ze židle či tělo z postele. Návrh: místo každé „mantry“ NEMÁM ČAS, se zastavte a udělejte jednu věc, jeden krok k tomu, abyste času měli dost: dýchejte, usmějte se, setřiďte si úkoly v diáři, sepište si priority, vstaňte dříve, jdete dřív spát, odpočívejte, sportujte, hrajte si, učte se a inspirujte se. Nejčastějším časožroutem je totiž naše těkání. Tohle jsem Vám potřebovala napsat. Díky, Stáňo.

  5. Stanislava Mrázková napsal:

    Děkuji, Jitko, za tvé velmi inspirativní vhledy na toto téma. A pod ten návrh na konci bych se mohla podepsat! 🙂 Skvělé.

  6. Super clanok, presne si vystihla to, co ja uz par rokov opakujem vsetkym naokolo 🙂 Aj video je skvele 😉

  7. jana napsal:

    Dnes som volala kamoske,ze sa chcem s nou stretnut,islo len o to,aby som jej osobne zapriala pekne a pohodove sviatky,opytala sa ma co potrebujem.Ja ,ze nic,rada by som Ta videla.Nakoniec povedala nech sa zastavim,a vsak ma malo casu.Zastavila som za u nej v jej firme.Cela stresovvana vysla,co potrebujem.Zapriala som jej vsetko naj..do Noveho roka a to bolo vsetko.Znova sa opytala ,co potrebujem.No predsa nic.Podotknem,ze od kamosky som nikdy nic nepotrebovala.Ostala prekvapena,ze je to tak,ze fakt nic nepotrebujem.Co sa to snami stalo.Nahana sa za niecim a pri tom zabuda na seba.Som rada,ze ja som si cas nasla pre nu nasla.

  8. Andrea napsal:

    Četla jsem Tvůj článek už před pár dny a při čtení se mi zalily oči slzami. Pak jsem si přečetla knihu Podnikání z pláže a to mě přinutilo napsat pár řádek. Poslední 3 měsíce taky nemám čas. Dokud jsem ten pocit nezažila, ostatním lidem jsem nevěřila a brala to jako výmluvu. Od září jsem ale začala pracovat. Od osmi do půl páté, k tomu dojíždění, vožení a vyzvedávání dětí, domácí práce, vaření, běh mojí firmy – fakt nemám čas. A když mám, jsem tak unavená, že jsem ráda, že jen sedím. 16 let jsem nebyla zaměstnaná – nejdřív mateřská, potom vlastní podnikání. Někdy se ale stane, že to, co jsme si vysnili jako ideální podnikání a investovali do toho čas i peníze, prostě nefunguje. Máme dluhy, denně jsem pracovali, ale nedařilo se tak dobře, jak jsme si představovali. Kvůli penězům jsem se rozhodla jít do práce. Nebylo to vůbec lehké, spíš naopak. Ranní vstávání je na tom to nejmíň nepříjemné. Nejvíce negativně vnímám několik věcí: – nedostatek času všeobecně – nemožnost si udělat volno, když chci nebo potřebuju (u tohoto bodu si lidé, kteří jsou zvyklí být jen zaměstnanci řeknou, že je to normální) – špatný systém organizace práce – postrádám spolupráci a jednání na rovinu – občas dělám práci, která je k ničemu – náš majitel bere zaměstnance jako spotřební zboží a často ani nepozdraví, když přijde. Jít po tak dlouhé době do práce má i své výhody – především mám kolegy a kolegyně (to jsem velice postrádala), učím se nové věci a často překračuju svou zónu komfortu. Zvláště při telefonování. Velice mě to posunulo. Vím, že jsem schopná dělat věci, které by mě dřív nenapadlo. a čím víc si na práci stěžuju, tím víc mi chybí ta svoboda, kterou jsem měla. Vlastně pracuju proto, abych vydělala peníze. I když mě práce jako taková baví. Pracuju v marketingu, což je zajímavá práce, která mě provází mým dospělým životem. Věřím tomu, že se k podnikání jako své hlavní činnosti vrátím. Musím. Kvůli sobě a svobodě, kterou postrádám. Kvůli pocitu uspokojení a smysluplnosti. Kdy? Nevím.

Napsat komentář: Andrea Zrušit odpověď

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů